Ukoušci tuláci

4. dubna 2011 v 22:57 | Fantom ^^ |  Povídky
Pohádka: Kačenky tulačky xD



Deset ukoušků žilo v bordelu. Moc se jim tam ale nelíbilo a tak se rozhodly podívat se po okolí. Zašli až do lesa. Jsou tm stromy a keře, květiny a houby, i rybníček je tady. "Pojďte do vody, je krásně studená!" láká je Ukoušek v bílém. Devět Ukoušků ho poslechne, jenom desátý neslyší. Dal se do řeči s Luke. Devět Ukoušků přeplavalo rybník a na louce potkaly maličkou Nyuu. "Ty umíš vyšplhat i na stéblo trávy?" obdivuje jeden Ukoušek maličkou Nyuu. "To bych určitě nedokázal!"-"Zato ty umíš uspokojit Semeho a plavat," odpovídá Nyuu. "Ukázal bys mi, jak se plave?" "Tak pojď semnou k vodě, Nyuu, naučím tě plavat." "Podívejte, Ukouši, to je ale zvláštní velké tričko. Modře pruhované. Komupak asi patří?"- "Mně ne, mně ne!" halekají ostatní Ukouši. "Patří Bachyni," pošeptal jim pestrý Sisen. "To musí být tlustý člověk, když má tak široké oblečení." Kachničky se tedy vydaly hledat Bachyni. Ať hledají jak hledají, Bachyni nikde nevidí. Unavený Ukoušek v černém reptá: "Lízátka, hned teď si přeji lízátka!" - "Tak pojďte za mnou, vím, kde je tady blízko obchod," radí Ukoušek se stříbrně lemovaným tričkem. A za chviličku se všech osum Ukoušků hrne do obchodu. To je nádhera! "Já mm největší lízátko, heč," chlubí se Ukoušek v bílé. Opravdu má největší - opravdu našel největší. Ostatní Ukouši mu málem utekly. Ukoušek s modrým pruhem na tričku se ale zastaví a pozorně sleduje Kristýnu. Trénuje skoky do výkalů. Ukoušek si vzal ponaučení že tohle nikdy nemá dělat!. Po koupi lízátek se tedy jen sedm Ukoušků vydá dál. A koho to nepotkaly… Usamiho Akihiku! "Kde máš Misakiho? Vyzvídají "Asi doma. A čeká na mě. Musím za ním." A než bys řekl švec, je pryč! "Musím vidět, jak to dělají!" vykřikne nadšeně Ukoušek se zeleným tričkem a modrou hlavou a rozběhne se za Usamim. Myslíte, že ho ještě dohoní? A tak šest zbylých Ukoušku čeká a čeká. Ale Usami nikde a Ukoušek také ne. Chvíli ještě kamaráda vyhlížejí, ale pak je to omrzelo. Nevadí, půjdou dál a sejdou se potom doma. Ukouši jdou pomalu po louce a pomaloučku se zase blíží k lesu. "Jsem tak unavený, vůbec už nemůžu," oddechuje Ukoušek v hnědým tričku. "Odpočinu si tady, udělám si přestávku." Pohodlně se uvelebí na obrovském kameni jako na rozhledně. Ale co to? Kdo to tak dupe a mlaská? Objeví se podivný človíček. "Dobrý den," řekne Ukoušek. "Co ty jsi za podivného Ukeho?" - "Já nejsem Uke, já jsem Yaoista." A tak se z těch dvou stali přátelé. Zabrali se tak do debaty, že si ani nevšimli, že ostatních pět Ukoušků se utábořilo opodál na kraji lesa. Najednou v křoví zapraskalo a ven se vyřítil obrovský člověk. "Pomóóóc, zhůlený Mozkomor! Zachraň se kdo můžeš!" rozkřičel varovně Ukoušek v bílém a rychle zamáchal rukama. Naštěstí se všem čtyřem Ukouškům podařilo včas utéct. Mozkomor se jen za nimi zklamaně ohlídl. Tolik křehounkých ukoušků najednou, to by bylo, olízl se mlsně. Čtyři Ukoušci si našli ukryt v hustém rákosí. Tady se už cítily v bezpečí. Ty jsi ale krásný Uke," vzdychl jeden z nic obdivně. "Já přece nejsem Uke, hlupáčku! Jsem Ruuki. Jestli chceš, můžeme společně jít k nádherné veliké řece. Znám tam cestu," navrhl Ruuki. Tři Ukoušci se tedy k němu připojily a u rybníku zůstal jen poslední, Ukoušek v černém. Pochutnával si na šťovíkách které našel nedaleko. "Mňam, tak dobrá šťovík jsem už dávno neměl," Lebedi si při jídle. Ruuki doprovodil tři Ukoušky až k široké řece a tam se s nimi rozloučil. " teď musím za svou rodinou. Na shledanou!" - "Měj se dobře," odpověděli Ukoušci. A v tom uviděli nedaleko Nera. "Rádi tě vidíme, Nero. Těší nás, že jsme tě potkaly. Nemohl bys nám vyprávět o Giryou?" požádaly zdvořile. Nero tedy začal pomalu a rozvážně vypravovat: o svém dlouhánském vztahu, s Giryou. Jednomu Ukouškovi se povídání zdálo příliš zdlouhavé, a tak odešel hledat ostatní, ale dva zůstaly a napjatě poslouchaly.když Nero skončil s vyprávěním, vydaly se oba Ukoušci zpátky do lesa. "Je tady krásný stín," pochvaloval si první. "Já bych rád věděl, kde zůstali všichni ostatní,"brebentil druhý. "Viděl jsem je, nejsou daleko, mohu tě k nim dovést," nabídl se ochotně Iáček "Ano, ano, to bys byl hodný." - "Tak pojď za mnou," vyzval ho Iáček. Ukoušek se zelenou hlavou šel s Iáčkem, druhý Ukoušek šel dál sám. Hledal si cestu lesem pod stinnými duby a prodíral se bujným kapradím, mezi kytičkami a houbami. Rozhodně to nebyla snadná cesta. Konečně začal les řídnout. Tam, kde už končil začínala louka, potkal mladého Sebastiana. "Dobrý večer. Já jsem Ukoušek. Asi jsem trochu zabloudil. Nevíš náhodou, jak se dostanu zpátky k našemu bordýlku?" zeptal se ho. "Když půjdeš přes louku a na konci zahneš vpravo, hned bordel uvidíš. Ale buď opatrná! Už se stmívá a zhulený Mozkomor brzy vyjde na lov." - "Děkuji ti za radu. Nejbezpečnější asi bude, když poběžím. Dobrou noc!" rozloučil se Ukoušek. A už běží směrem, který mu Sebastian ukázal. Oskar už zapadl, když byl u bordýlku. Sotva došel do pokoje, lehl si n postel a usnul. Druhý den ráno se všichni Ukoušci v bordelu sešly. Jak jsou rádi, že se šťastně vrátily domů! Vyprávějí si o prožitých dobrodružstvích, co všechno viděly a slyšely a jak se zase dostaly zpátky domů do bordýlku. Když budeš pěkně zticha, uslyšíš možná, jak si ještě povídají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama